Jmenuji se Jitka Sedlačiková, ale radši vystupuji pod nickem modroočko. Protože jsem chudá studentka, bydlím s rodiči a bratrem v útulném domečku ve městě Rudná, kousek od Prahy. V říjnu jsem nastoupila na Policejní akademii ČR.
Kdy a jak jste se dostala k tvoření?
Začalo to s korálky. K těm mě popíchla maminka mé kamarádky, když přinesla časopis Praktická moderní žena s přílohou o výrobě šperků. A protože jsem studovala gymnázium v Berouně a měla jsem kousek od školy výtvarný obchůdek, začala jsem sama vyrábět. Nejdřív to byly korálky, pak drátované šperky, fimo, keramika, smaltování, mozaika a v současnosti je to moje milované plstění. Plstění ovčí vlny mě dokonale pohltilo a já se do něj zamilovala. Do jemného rouna, do krásných barev a do lehoučkých a hebkých kuliček z něj vyrobených.
Kde tvoříte? Máte svůj stůl, kout, nebo věci jsou naprosto všude?
Můj ateliér je podkrovní pokoj, který sdílím s bratrem. Mám však to štěstí, že bratr se v něm často nevyskytuje. U mě v „ateliéru“ jsem pyšná na starodávnou skříň, která je plná vlny, komponentů, molitanů a jehel. Chybí mi ovšem velký prostorný stůl, takže vyrábím buď v sedě na posteli nebo si věci ke tvoření přenesu do kuchyně a tvořím tam. Když jsem ještě byla na gymplu, píchala jsem do vlny i pod lavicí při hodině, potom na lavici o přestávce a po skončení vyučování i v autobuse při cestě domů. Jsem šílenec, ale neskutečně mě to baví.
Představíte nám trochu blížeji jednu techniku, kterou se zabýváte? Její přednosti, nevýhody, jaké jsou možnosti apod.?
Zpracování ovčí vlny bylo známo již ve starověku. Vlna se plstí jehlou, která má speciální drážky. Při pohybu TAM jehla zabodne své drážky do vlny – tím se vlákna zhušťují a zaplstí. Při pohybu ZPĚT vyjede ven jako po másle. Tímto způsobem se vlna zpevňuje, rouno se propracovává a můžou vzniknout úžasné tvary. Já mám nejradši barevné kuličky, kostičky, disky a válečky.
Velikou nevýhodou je to, že se velice často (zvlášť v kombinaci mojí rychlosti se zbrklostí) píchnu do prstu. Nebo v horším případě, že si ho projedu téměř celý. To pak hodně bolí. Ale to je riziko, které mě baví podstupovat. Alespoň se trochu naučím ovládat svoji zbrklost.
Mé výrobky jsou určeny pro ženy všech věkových skupin, které rády vyčnívají z řady a baví je nosit výrazné originální šperky. Možná byste řekli, že mé šperky nosí jen náctiletí nebo mladí dospělí, opak je však pravdou. Plstěné šperky z mé dílny už zdobí nejeden padesátiletý a šedesátiletý krček. Ženy každého věku si u mě přijdou na své. Jsem proto ráda, že už odzvonilo časům, kdy ženy v nejlepším věku nosily na krku jen zlato.
Je nějaká technika, kterou byste chtěla vyzkoušet nebo umět?
Panečku těch je: potahování buttonků, smaltování v peci, vinutí perlí, točení keramiky, scrapbook, malba na trička a hedvábí, malování akvarelovými voskovkami, šití kabelek a mnoho dalších technik. Ona se zase nějaká nová technika časem objeví a já ji budu chtít vyzkoušet.
Vyrábíte věci na zakázku?
Ano, ale jen pokud mě zadaná práce osloví. Pokud je to pro mě výzva - něco, co jsem ještě nedělala. Zajímavý projekt, který si zákaznice vymyslí. Nesnáším tvoření věcí, které dělám po několikáté. Stejné barvy, stejný vzor, stejná technika. To mě opravdu nudí a myslím, že i ostatní tvůrci to tak mají. Tvorba na zakázku je ale dost ošidná. Málokterý zákazník je ochoten zaplatit zálohu předem. Vyrobíte mu šperk na míru a pak vám napíše, že se mu to vlastně vůbec nelíbí nebo že na to nemá peníze. I to se mi stalo. Od té doby požaduji zálohu.
Máte nějaký cíl, kterého byste chtěla dosáhnout?
Mám své plány, své sny, své tajné cíle, představy o rodinném štěstí. Každý je má, každý si o nich sní, ale ne každý chce, aby o nich ostatní věděli.
Nakupujete raději přes internet nebo si výrobky musíte "osahat"? Myslíte si, že fotografie "prodávají" výrobek? Vzhledem k tomu, že v současnosti pracuji v jednom pražském výtvarném obchodě, mám všechen materiál po ruce. Samozřejmě, že komponenty a korálky si objednávám také přes internet.
Fotografie prodává, to je 100% pravda. Dobrá znalost foťáku a grafických programů dělá své. Za sebe si ale stále myslím, že stejnou váhu jako fotografie má i popis zboží.
Kde všude můžeme nalézt vaše výrobky?
S mojí tvorbou se můžete seznámit na www.fler.cz/modroocko. Dále mě můžete potkat se stánkem na různých rukodělných jarmarcích a trzích ve Středočeském kraji.
Věříte na horoskopy? Jste pověrčivá?
Na horoskopy nevěřím a pověrčivá už vůbec nejsem. Když mi přeběhne černá kočka přes cestu, tak jí začnu honit a nebo se smát. Schválně se nechávám podmést koštětem a chodím zásadně jen pod žebříky. Zrcadlo jsem ještě nikdy nerozbila a nebojím se té chvíle, až se to stane.
Máte nějaký oblíbený recept, se kterým byste se chtěla s našimi čtenáři podělit? A co například nejíte?
Recept žádný nemám, ale řeknu vám, co nejím. Nesnáším játra, ledvinky, dršťky, španělské ptáčky, chlupaté knedlíky, čalamádu z hub a smaženici.
Co vás v poslední době rozesmálo a naopak rozesmutnělo?
Patřím k lidem, které rozesměje maličkost. Raduju se z každého úspěchu, byť jen malého. Na všem se snažím hledat to pozitivní.
Zato bezmoc je jedna z věcí, která mě rozesmutní. Když je někdo z vašich blízkých nemocný a vy nemůžete nic dělat. Nemůžete pomoct.
Máte ráda zvířata? Popřípadě máte nějaká doma?
Jasně že mám. Máme dvě fenky, Anču (voříšek) a Bonie (vlkošedý německý ovčák). Přítel má doma anglického mastiffa Any. To je naše malé prasátko, které váží jen asi 60kilo. Ale je hrozně roztomilá. Pak mám taky morče – Julču, ale s tou nic není. Pořád jen žere a nebo spí:)
Jaké je vaše motto?
„Odchýlit se od norem znamená, že na to musíte mít. Než začnete být tvořivý, musíte být odvážní. Tvořivost je osud, ale odvaha je cestou."
Chtěla byste našim čtenářům ještě na konec něco vzkázat?
Asi to, že se těším na osobní setkání s nimi na jarmarku a nebo alespoň virtuálně na fleru. A že měli tu trpělivost a dočetli to až sem:)
Rozhovor připravila Libuška Vičíková
http://www.fler.cz/libuska
Komentáře
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.