Název techniky Pergamano je odvozen od slova pergamen.
Pergamenem rozumíme nevydělanou oslí, vepřovou, kozí, ovčí nebo telecí kůži, která je při napětí sušená a hlazená. Slouží například k potahování bubnů a v knihařství jako vazební pergamen a ve své jemné formě jako psací materiál.
Svoji snad nejdůležitější roli sehrál pergamen ve starověku a středověku, kdy sloužil jako hlavní "informační médium", tedy podklad, na který se psalo.
Pergamen získal své jméno podle maloasijského města Pergamon, kde se dle starověkých pramenů začal vyrábět. S jeho výrobou se začalo za doby vlády krále Eumena II. (197-159 př. n. l.), kdy byl zakázán dovoz papyru.
Později se stal obecně uznávanou a přijatou látkou pro psaní až do začátku 13. století. Od 14. století počal být vytlačován papírem. Výhodou pergamenu je jeho trvanlivost, která je mnohem delší než u klasického papíru. Proto jsou dodnes stále čitelné dokumenty, sepsané na pergamen ještě před naším letopočtem. Tedy před dvěma tisíci lety.
Technika Pergamano je celosvětově populární. Dnes se již nevyužívá papíru ze zvířecí kůže, ale papíru na základě dřevité buničiny. Je speciálně upraven tak, aby jeho textura ještě zvýraznila vytlačovaný vzor. Papír pro pergamano sice neodolá vodě, ale je dost silný na to, aby se do něj vzory daly vytlačovat.
Jako první s pergamanany začali v Jižní Americe, odkud se tato technika rozšířila do celého světa.
Pergamano není jediný způsob využité papíru na bázi pergamenu, ale je jedinou technikou vypadající jako krajka.
/LV/
