Life4us.cz

Jmenuji se Jana Zouharová a protože mám sestru, používám v „uměleckém světe“ také své dívčí příjmení „Dobruská“, aby „nevymřelo“ :-) Narodila jsem se v roce 1974 na 100. výročí Velké pardubické v Praze, kde žiji doposud, dříve ve Vršovicích a posledních 13 let na Hradčanech. Konkrétně v domě, který prý kdysi patřil písaři Rudolfa II. Mám to štěstí, že v domě, kde bydlím, mám také svůj komorní „dobrunda - ateliér“. Genius loci zde člověka přímo nutí neustále něco tvořit a filosofovat :-) V současné době jsem na rodičovské dovolené, ale, věru, nenudím se, protože když se nevěnuji své více jak dvouleté dceři, opravdu neustále(!) něco tvořím, lektoruji výtvarné kurzy a arteterapeutické semináře pro dospělé a studenty a vedu dětské tvořivé dílničky. Původním povoláním jsem fyzioterapeut a posledních cca 10 let jsem pracovala jako vedoucí oddělení fyzioterapie a vodoléčby veliké pražské polikliniky. Za několika desítkami svých kolegů se tu a tam zajedu do práce podívat i s mou dcerou a „zavzpomínat si“.

Kromě fyzioterapie jsem vystudovala Fakultu tělesné výchovy a sportu UK, obor taneční a umělecká výchova zdravotně postižených, takže jsem také vyučený učitel a moje rigorózní práce byla na téma „Arteterapie v primárná prevenci sociálně patologických jevů u pubescentů“. Mohla jsem tady propojit znalosti z medicíny a své puzení k tvorbě. To mě moc bavilo a měla jsem naplňující pocit, že nezkoumám něco, co by nemohlo společnosti, ale i mně samotné, cosi přinést. Během studia jsem se zaměřila na etopedii (pedagogika obtížně vychovatelných) a arteterapii a podařilo se mi vše spojit dohromady a vyzkoušet si, jak to spolu může vše pěkně fungovat.

Kdy a jak jste se dostala k tvoření? Co bylo tím hlavním impulsem?

Stěžejní moment, který mne katapultoval do světa tvoření, se udál v mém raném dětství, kdy jsem dostala první omalovánky a můj táta mi ukázal, jak je vybarvovat, abych nepřetahovala :-)

Od té doby neustále maluji, kreslím, modelují, kutím, šmodrchám, restauruji, recykluji...Na základní škole bylo mou nejčastější poznámkou v žákovské kníže „..Neustále si maluje při hodině..“ :-) Nebojím se žádného materiálu a zpracuji vše co mi přijde pod ruku. Aktuálně třeba i rozbité hračky, které sprovodila ze světa má dcera a tak třeba vznikají recy-crazy razítka z rukou od panenek, rukojetí starých deštníků a víček od parfémových flakónů, obří brože z kusů hraček apod. Můj táta byl projektant pozemních staveb a statik a moje máma je speciální pedagog se zaměřením na výtvarnou, pracovní a hudební výchovu. Myslím, že se to ve mně vše nějak spojilo, protože když tvoříte musíte často také vykoumat technologické postupy, pracovat přesně a i kreativita se nakonec ocitá v zajetí určitého řádu a systému. Někdy je ovšem cesta k nim trochu krkolomná a klopotná, to ale často jen zpočátku nebo napoprvé. V životě jsem leccos ušila, namaloval, vymodelovala, zrecyklovala, přetvořila..nejčastěji techniky kombinuji a to i v rámci zdánlivě nekombinovatelných věcí a materiálů..okolí občas kroutí hlavou :-) Používám opravdu rozmanité materiály, jejich výčet by zamořil mnoho prostoru zde.

Foto: Radek Voleman

Kde tvoříte? Máte svůj stůl, kout, nebo věci jsou naprosto všude?

Vždy jsem výtvarničila doma a poslední měsíce mám konečně svůj ateliér. Vůbec nechápu, jak se mohly všechny ty propriety a materiál před tím do bytu vejít – tomu se podivím vždy, když vidím, co se v ateliéru všechno nachází :-) Ateliér není příliš velký, ale 8 lidí si zde může v klidu zatvořit ve slušném pohodlí a nedávno jsem měla na dětské dílně dokonce 11 dětí ve věku 7-9 let. Ateliér dětskou sametovou revoluci přežil a děti ověšené svými výtvory byly, myslím, spokojené :-) Když klesá jejich pozornost nebo vzniká chaos, chopím se kytary nebo vyhlásím nějakou soutěžní otázku o malou cenu a mám je zase tam, kde potřebuji :-) Výhodou je také to, že ateliér může fungovat regulérně jako byt – je zde sociální zázemí se sprchou a kuchyňka, kde je návštěvníkům k dispozici rychlovarná konev, lednice, ekologický výrobník čerstvé sody, zásoby rozmanitých čajů, kávy atd. Aťas využívám i k focení svých výtvorů, je zde zajímavé světlo. Co je ale nejskvělejší..to je ta atmosféra a také to, že udělám krok ze svého bytu a jsem ve svém tvůrčím bohémském zázemí.

Představíte nám trochu blížeji jednu techniku, kterou se zabýváte? Její přednosti, nevýhody, jaké jsou možnosti apod.?

Je velice těžké říci, jakou techniku používám. Používám jich mnoho a mnoho z nich nemá oficiální název, protože tvořím často technikami pestře kombinovanými. Zajímavé je asi to, že často zpracovávám materiály, které k tvorbě nejsou primárně určené, často jde o recyklaci, či přetváření tak, aby vzniklo něco zcela nového a překvapivého. Pochopitelně pracuji zcela běžnými technikami jako je ketlování, tužení, lepení, ohýbání, modeláž, kompozice, kompletace, broušení, vypalování, mísení, řezání, stříhání, kreslení, malování.. Já zkrátka nemám jednu jedinou oblíbenou techniku. Nejsem ani čistý šperkař přesto, že šperky vyrábím, nejsem scrapbooker, švadlena, malíř, truhlář, dekoratér, restaurátor...a přesto mám od každého něco. Pracuji s fimem, bižuterními komponenty, dřevem, pískem, dřevem, korkem, množstvím přírodních materiálů, recyklátů, s křišťálovou pryskyřicí, ryzím stříbrem, mědí, škrobem, textíliemi a mnoha dalšími. Mojí cílovou skupinou je široká veřejnost včetně dětí a daří se mi tvorbou oslovovat i muže (jednou z „mužských“ zakázek byl amulet k právě vydanému CD :-) Když pracuji, čas strašně rychle běží a všechny potřeby (pít, jíst..) jsou zcela nedůležité. Neumím pracovat v tichu, takže poslouchám radio, případně běží televize, jde-li nějaký dokument, film, který stojí za to či zpravodajství.

Výrobky, které vznikají jsou nejen dekorativní, ať už jakožto interiérový šperk či doplněk, a určené na „nošení“, ale často mají funkci, byť je ta funkce nesmyslná :-) a nebo běžně nevyhledávaná. Takovým příkladem je třeba můj výrobek s názvem „osobní šťourátko“, který je skutečným osobním šperkem ve tvaru jehlice z ryzího stříbra, ryzí mědi, pryskyřice a prave perly) a slouží k podrbání se v oušku, vlasech, vyčištění nehtíku atp. kdekoli ve společnosti, diskrétně a elegantně. No, přeci si nebudeme například v restauraci k těmto účelům brát ze stolu vidličku.. :-)) Nedokáži si představit, že bych se po dlouhý čas věnovala jen jedné technice a jednomu typu materiálu. To bych vážně nedokázala. Pořád se posouvám jinam a to dost dynamicky. O jedné své specialitě bych se ale přeci jen zmínila – vytvářím brouky, vážky, pavouky a motýly jakožto interiérové šperky, které se zakomponovávají do interiéru, čímž rozumějte třeba zavěšení na záclonu, závěs, širm lampy, svěšení z lustru na vlákně, usazení na nástěnných hodinách apod. Vytvářím i sbírky brouků - entomologické vitríny, kde jsou brouci umístěni tak, jak to známe z přírodopisných kabinetů. Třešínkou na dortu je to, že každý brouk má pod sebou ceduličku s latinským názvem brouka. Názvy sama vymýšlím, k čemuž mi napomáha elementární znalost latiny z dob studia medicínských oborů a dlouholeté práce ve zdravotnictví. Když si názvy přeložíte, myslím, že se pobavíte, protože korespndují se vzhledem každého exemplářem či s použitým materiálem. Tak to je taková moje libůstka :-) Dobrunda - ateliér je držitelem ochranné známky na „interiérový šperk“.

Je nějaká technika, kterou byste chtěla vyzkoušet nebo umět?

Ráda bych zkusila práci s cínem a sklem (fussing). Úplně nejraději ale vynalézám vlastní techniky. Vždycky to nějak neplánovaně samo přijde. Vytvářím například imitace hand made nerostů a minerálů a tuto techniku vyučuji i na svých kurzech. Má neskutečně široké využití a dá se v ní i dost improvizovat a využívat bujná fantazie. Poslední hand made nerosty byly z mleté červené papriky a ze sušené petrželové nati :-)

Vyrábíte věci na zakázku?
Poslední dobou pracuji především na zakázkách. Hodně jsem se obula do šperkařiny, používám stříbro, ryzí měď, nerosty, perly, polodrahokami, minerály.. Mám už i stálé zákaznice a díky nim jsem se dostala k zajímavé práci – zakázky a zadání mě inspirují a vyzývají. Před několika dny jsem dokončila kompletní rekonstrukci perlových náhrdelníků, vytvořila jsem na zakázku velkou modelovou šperkovnici a modelové jehlice do vlasů se stříbrem a perlami.

Mám ohromnou radost, že si mne nyní na Fler.cz vybrala Hanka Luhanová, autorka nové knížky pro děti „Lali cvičí jógu“, abych ji ke knížce vytvořila nějaké výrobky (dětske brože, magnetky apod.) s motivy nádherných poetických ilustrací Kateřiny Mesdag a nebo výrobky jejími kresbami inspirované.

Máte nějaký cíl, kterého byste chtěla dosáhnout?

Můj největší životní cíl je dobře vychovat dceru a udělat při tom co nejméně chyb. Být jí kamarádkou, důvěrnicí a zdravou jistotou (i po mé smrti) a vědět, že až tady jednou nebudu, nemusím se o ni strachovat jako o člověka.

Chtěla bych mít více času, klidu a příležitostí k třídění vlastních myšlenek. Chtěla bych se naučit odpočívat, „vypínat“ a mít vůli jít si lehnout dřívě než ve dvě ráno, protože má dcera mi dělá budíček okolo šesté.

A také..nezklamat dobré přátele.

Mým pracovním cílem je být v blízkosti inspirativních lidi (a nemusí jich být mnoho) a být jim také inspirací. Zjistila jsem, že není nad inspirativního zakázníka s fantazií, to mne vždy posune a takových bych si přála co nejvíce. Samozřejmě bych se chtěla tvorbou a vyučováním uživit a jsem ochotná hodně hodně hodně moc se práci věnovat. Pro workoholika to koneckonců problém nebývá :-) Ráda bych měla za spolupracovníky pečlivé, pracovité, komunikativní a spolehlivé lidi s tím, že totéž nabízím já. Zajímají mne rovněž nekomerční a také dobročinné akce, projekty „s myšlenkou“ a v neposlední řadě projekty avantgardní, recesistní a bláznivé.

Nakupujete raději přes internet nebo si výrobky musíte "osahat"? Myslíte si, že fotografie "prodávají" výrobek?
Materiál k tvorbě nakupuji často přes internet a výrobky též. Ale jsou situace, kdy si pro materiál raději osobně zajedu a vyberu si. Zejména jde-li o zakázky, je to přímo žádoucí. Zákaznice mi dávají dost volnou ruku, ale i to bývá někdy svazující :-)

Co se týká nákupů, internet dost vyznávám, ale nikdy bych jej zcela nevyměnila za možnost si věci osahat a doslova se v nich pohrabat :-) Kvalitní fotografie výrobku je určitě velmi důležitá, se špatnou fotkou se dá jen těžko něco prodat. Ale i na dobrou fotografii člověk musí umět koukat střízlivým okem a přemýšlet, známe triky s Photoshopem atd.. :-))

Kde všude můžeme nalézt vaše výrobky?

Moje výrobky můžete nalézt na Fler.cz pod uživatelským jménem „dobrunda“ (www.fler.cz/dobrunda) a v několika pražských obchodech. V současné době si buduji svůj e-shop a i přes stránky mého ateliéru se dá něco koupit a především poptat zakázku. Proto na nich uvádím seznam zákazníků s fotografiemi výtvorů v rámci referencí – to především pro inspiraci případným dalším zákazníkům. Spoustu výrobků je možné vidět v domácnostech mých přátel a známých, někteří jich mají již tolik, že by mohli s klidem založit „dobrunda-galerii“ :-) Spoustu výtvorů můžete „nalézt“ přímo na tělech a ošacení spokojených zákaznic a zákazníků :-) Samozřejmě nabízím možnost navštivit můj ateliér osobně a zde si vše osahat, nezávazně vyzkoušet apod. Pokud mi to čas dovolí, účastním se různých marketů, zatímco můj muž obhospodařuje dceru.

Věříte na horoskopy? Jste pověrčivá?

Co se týče horoskopů mohu říci, že zcela chladnou mě tato nauka nenechává, ale v určitých mantinelech a zdravě, spíš jako případný doplněk na cestě k poznání. Určité souvislosti mezi člověkem, jeho znamením a ascendentem lze tu a tam „spatřit“ a někdy to do sebe zapadá. Myslím, že je ale chybou lidi apriori zařazovat dle těchto krytérií. I v rámci pověrčivosti věřím spíše na intuici a šestý smysl, protože jsem Váha s ascendentem ve Štíru a s descendentem v Býku :-)))

Máte nějaký oblíbený recept, se kterým byste se chtěla s našimi čtenáři podělit? A co například nejíte?

Moje nejoblíbenější jídlo je dobré jídlo :-) Snad jediné, co nedokáži pozřít (a mrzí mně to) jsou výrobky z kozího mléka a rozinky (pakliže nejsou ve zcela vysušené podobě) a proto Vám zde předložím recept na famózní vánoční rozinkové půlměsíčky z dílny mé známé:

• 5 dkg hladké mouky
• 14 dkg moučkového cukru
• citrónová kůra z 1 citrónu (i méně)
• 1 mletý hřebíček
• půl lžičky mleté skořice
• 14 dkg loupaných mandlí strouhaných
• 7 dkg na kaši usekaných rozinek
• 2 žloutky

Zpracujeme na těsto, vyválíme na asi ¼ cm silný plát a vykrajujeme tvořítkem ve tvaru půlměsíce. Poklademe na pečícím papírem vyložený plech a pečeme cca 10-15 minut na 150 st. Ještě teplé je potřeme citrónovou polevou (12 dkg moučk. cukru, lžíce vařící vody, citrónová šťáva, vše utřít do hladka a leskla).

Vydrží docela dlouho..tedy pokud jsou dobře schované..doporučuji dělat rovnou z dvojité dávky :-)

Co vás v poslední době rozesmálo a naopak rozesmutnělo?

Nedávno mne rozesmálo motto jedné z mých tvořivých kolegyň: „TERMÍN je moje Můza!“

Průběžne mne rozveseluje naše Bětka, která tvoří své vlastní „dvouleté myšlenky“ a patrně i své „bytosti“.

Zdá se totiž, že existuje jakýsi „Munďa“, který bydlí kdesi „nahoře“ a se kterým se Bětka radí. Když má v ruce kus čokolády, hlásí že „Munďa - čoko - jo jo!“ Z čehož vyplývá, že čokoládu jí Munďa schvaluje. Když si má sednout, protože se bude jíst, ukáže Bětka prstem vzhůru a tlumočí: „Munďa - hačí - ne ne!“

Velmi nedávno mne rozesmutnila krádež mé peněženky i s veškerými doklady, aby mne v zápětí zase rozveselil její nálezce, který mi ji dovezl až domů. Peníze v ní sice nebyly, ale ty vem čert! :-)

Máte ráda zvířata? Popřípadě máte nějaká doma?

Zvířata mám rada a mám-li to více specifikovat, jsem milovník psů. Od dětství mám stále nějakého psa po boku. Ať to byl pes Pickles, což byl střední knírač „pepř a sůl“, jež se dožil 14-ti let a nebo pak později, když mi bylo 20, jsem si pořídila jorkšírského teriéra Czoodlu“ s lehkou mentální retardací, ale se srdcem bojovníka :-) V plném zdraví se dožil 10-ti let. Teď máme napůl se sousedy :-) jorkšírku Madlu, která těžce snáší přítomnost mé dcery (má z ní stres) a tak pobývá více u nich. Je tam ovšem v těch nejlepších rukách, jaké si pes může přát a moje sousedka je pro ni bůh! Nažívala jsem v minulosti také s korelou Frankiem, křečkem Žofkou, morčetem Ančou, rybičkami, mexickým mlokem, vodní želvou a dvěma žábami – bílou a hnědou. Když nám kdysi zemřel sumec Pepánek a ancistrus Žak, bylo doma hodně slzí.

Jaké je vaše motto?

Nevím, zda mám přímo nějaké své motto a nechci teď narychlo za každou cenu nějaké vymýšlet. Líbí se mi citát Paula Gauguina „Svět přišel o mnoho dobrých kuchařů, protože se dali na umění“..to mluví za vše a kdo se věnuje tvůrčím činnostem chápe jistě smysl tohoto výroku v širších souvislostech. Snažím se také o to, nezačínat každou větu slovem „já“. Všimněte si někdy, kolik lidí tak činí. Když si na tuto, zdánlivě „technickou“ věc u sebe začnete dávat pozor, zjistíte, že Vás to pozmění i vnitřně.

Foto: Radek Voleman

Chtěla byste našim čtenářům ještě na konec něco vzkázat?

Asi to, co mne s postupujícím věkem dost často napadá...dejte si čas na rozmyšlenou, než uděláte něco, čeho budete litovat, naslouchejte, nenechte se požrat globalizovaným světem a konzumem, radujte se ze svého poctivého díla a poctivého díla jiných, „držte tvar,“ chovejte se uctivě k přírodě a dívejte se na ní, tužte své zdraví, respektujte individualitu, vzdělávejte se a mějte rozhled, dívejte se do nastavených zrcadel. Buďte hodní na své děti.

Rozhovor připravila Libuška Vičíková

http://www.fler.cz/libuska