Propadne-li jeden chlastu,
pak ho nejspíš pije z plastu
či z praktické krabice.
K čemu špinit sklenice?
Co je mu do kvality?
Hlavně když je nalitý.
Pak je sorta lidí jiná,
nepije pochybná vína.
Nepopíjí žádné splašky
ni pochybné rychlokvašky.
Té je třeba dobrá značka,
jež se přímo z hroznů mačká,
jež má barvu, buket, chuť.
Pochválen božský mok buď!
Jak však činit, nemáte-li
na kvalitu jmění celý
a nechcete z krabice
pít jak vandrák z ulice?
Pakliže vám není líno,
což takhle šípkové víno?
Doma lze ho připravit.
Nebojte se – hlavně klid.
Vemte plně zralé plody,
čerstvé či zbavené vody –
dvě a půl či jedno kilo
aby se jich navážilo,
jež se potom v nádobě
v původní své podobě
v sladké vodě potopí.
Šup tam zákvas, uzavřeme,
a pak už jen sledujeme,
jak při stupních dvacíti
počne obsah kvasiti.
Všechno kvasí, až pak jednou
všechny šípky na dno sednou.
Když kvašení zjevně končí,
tekutina pryč se stočí
od šípků a vzniklých kalů
kamsi jinam do obalů.
Pár měsíců ať si hoví
v chladu, neboť kdo ví…
Může se cos usadit
a až pak je vhodno slít.
A pak – ale s mírou – pít.
