Nebude kumšt veliký
udělat si knedlíky
ze švestek co dozrály
blízko nebo v povzdálí.
Přece je shnít nenecháme!
Raději si pochutnáme.
Chce to mouku, chce to tvaroh,
což nakoupit dojdu za roh,
chce to cukr, máslo, vejce,
i ty se seženou lehce,
mléko, prášek do pečiva, sůl,
to sežene každý „píp“.
A do díla lze se dát.
Cukr, vejce uhňácat
společně s máslíčkem změklým.
Jde to ztuha, už jsem vzteklým.
Mouka, prášek, špetka soli,
vmíchají se. Už mě bolí
z téhle práce ručička.
S mlékem vše do těstíčka
vypracuji. Když je vláčné
hledí na ně oko lačné.
Těsto i já chceme klid,
než s ním švestky obalit
půjdeme a pak před hody
šup s nimi do horké vody.
Osm minut povaříme
a pak s trochou štěstí zříme,
kterak v hrnci koule plují,
jež se z této vydolují
a poté se pocukrují,
potvaroží, pomáslují…
S básní nyní musím praštit.
Teplé je je třeba baštit.
