Panická ataka přichází nečekaně a bez varování. Člověk najednou pocítí prudké bušení srdce, začne se potit, má závrať, někdy nevolnost a často i nepříjemný tlak na hrudi. Dostaví se pocit, že omdlí, že má infarkt, ztrácí kontrolu nad sebou nebo dokonce že umírá. Ačkoliv tyto příznaky působí děsivě, samotná ataka obvykle trvá jen několik minut. Pro toho, kdo ji zažívá, je to však čas plný intenzivního strachu a bezmoci.
Lékařka Kateřina Šédová, zakladatelka organizace Loono, vysvětluje: „Při panické atace reaguje tělo podobně, jako kdyby šlo o holý život. Aktivuje se stresová reakce určená k přežití – zrychlený tep, dech i napětí svalů. Jenže k žádnému skutečnému ohrožení nedochází. Místo útěku před nebezpečím sedí člověk třeba v kanceláři nebo leží doma v posteli.“
Jak tělo reaguje při atace?
Během záchvatu může člověk cítit zrychlený dech, třes, pocení i brnění v rukou. Někoho přepadne pocit neskutečna – jako by realita byla vzdálená, někdy i zkreslená. Do mysli se vkrádají katastrofické myšlenky: „Asi mám infarkt,“ „zešílím,“ „už to nepřežiju.“ Tento stav sice není život ohrožující, ale působí velmi intenzivně.
Po odeznění se dostavuje výrazná únava, obavy z dalšího záchvatu a někdy i stud. Právě strach z opakování vede řadu lidí k tomu, že začnou měnit své denní návyky a vyhýbat se situacím, kde ataku zažili. Takto se jejich životní prostor může postupně stále více zužovat.
Proč panická ataka vzniká?
Panické ataky se mohou objevit u kohokoli – bez ohledu na věk, profesi či životní zkušenosti. Někdy souvisejí s dlouhodobým stresem nebo traumatickou událostí, jindy přicházejí ve chvílích klidu a bez zjevného spouštěče. Rizikovými faktory bývá rodinná zátěž úzkostnými poruchami, přetrvávající stres, poruchy spánku, ale i nadměrný příjem kofeinu, alkoholu nebo stimulantů. Svou roli hrají i chemické procesy v mozku.
Jak si pomoci při panické atace?
Pokud záchvat zasáhne vás nebo někoho poblíž, existují jednoduché kroky, které mohou zmírnit jeho průběh:
- Posaďte se – ideálně na zem, aby nehrozil pád.
- Vnímejte tělo – zkuste si nahlas říci: „Buší mi srdce“, „mám závrať“, „těžko se mi dýchá.“ To pomůže uvědomit si, že jde o reakci organismu.
- Uvědomte si dočasnost – připomeňte si, že tento stav brzy odezní a nejde o ohrožení života.
- Soustřeďte se na dech – pomalu a zhluboka dýchejte, případně na pár vteřin zadržte dech a pak vydechněte.
- Zaměřte pozornost jinam – pomůže technika pojmenovávání: určete pět věcí, které vidíte, čtyři, kterých se dotýkáte, tři, které slyšíte, dvě, které cítíte čichem, a jednu, kterou vnímáte chutí.
- Vyhledejte podporu – zavolejte blízkému, využijte krizovou linku či mobilní aplikaci Nepanikař.
Jak reagovat, když má panickou ataku někdo jiný?
Pokud jste svědkem záchvatu u blízkého, zachovejte klid a držte se následujících zásad:
- Nepodceňujte situaci – vyhněte se větám typu „to nic není“ nebo „uklidni se.“
- Nesuďte – nenuťte druhého, aby přestal panikařit.
- Zůstaňte s ním – podpořte ho svou přítomností a klidným hlasem. Jednoduché věty jako „jsem tu s tebou“ nebo „to přejde, dej tomu chvíli“ mohou mít velký význam.
Kdy vyhledat odbornou pomoc?
Panická ataka není známkou slabosti ani selhání. Setkat se s ní může kdokoli. Přesto se mnoho lidí stydí o svých zkušenostech mluvit. Otevřenost je ale zásadní – často právě sdílení s ostatními přináší úlevu a pocit, že člověk není sám.
Pokud se ataky opakují, výrazně narušují každodenní fungování nebo vedou k omezení běžného života, je vhodné obrátit se na odborníka – psychologa nebo psychiatra. Existují ověřené metody, jak úzkosti zvládat, a odborná pomoc bývá velmi účinná.
„Mluvit o psychických potížích by mělo být stejně přirozené, jako hovořit o tělesných nemocech,“ připomíná Kateřina Šédová. „Panické ataky jsou sice vyčerpávající, ale dají se léčit. Člověk na ně nemusí zůstat sám.“
Zdroj: nezisková organizace Loono
