V roce 1801 navštívil Bolívii misionář Tadeáš Haenke narozený v Čechách. Užaslý krásou, která ho obklopovala všude kolem, poprvé v řece Mamoré spatřil obrovské leknínové listy, které v té době nebyly ještě známy. Bohužel, ani Haenke, tento obří leknín nepopsal, udělal to za něj až o 30 let později jistý německý cestovatel, který rostlinu pojmenoval Euryale amazonica.
Toto pojmenování jí však nevydrželo dlouho, neboť bylo zapotřebí prokázat poctu anglické královně a tento obrovský leknín byl pokřtěn jejím jménem – Viktorie královská (Victoria amazonica).
Lekníny jsou pozoruhodné rostliny. Lesklé jakoby navoskované listy i květy zdobí hladiny jezer i moří. Jejich křehká krása není jediným přínosem, které tyto rostliny poskytují.
Vodním ptákům a hmyzu nabízí útočiště, slouží jako úkryt pro ryby, ale také čistí vodu a přivádí do ní kyslík. Plovoucí listy Viktorie královské mohou dorůst průměru dvou metrů, jsou tak veliké, že by mohly unést malé dítě.
Úplně mladé listy leknínu vyhání z mohutného oddenku, který je ukotven v bahně. Začínají růst stočené pod vodou do ruličky, a když dosáhnou vodní hladiny, rozvinou se. Jejich trnitá žebra jsou pro rostlinu oporou, typické jsou zvednuté okraje.
Květ Viktorie královské je největším ze všech vodních rostlin, v průměru mívá 3 – 4 dm. Otevírá se při západu slunce a jeho sladká vůně přitahuje velké hmyzí opylovače. Ti však nejsou a nemohou být úspěšní. Prašníky zůstávají ještě nějakou dobu uzavřeny. Kolem půlnoci, kdy se původně bílý květ začne měnit na růžovou najednou zavírá a ve svém nitru drží několik nedobrovolných vězňů. Jsou jimi uvízlí brouci a hmyz. V zajetí pobudou až do zítřejšího dne, kdy se květ a společně s ním i prašníky rozevřou. Třetí den květ vadne a má-li dobré podmínky a teplotu kolem 25 – 30°C, nasazuje rostlina další poupě. Pokud je blizna opylena, vyvine se z ní pod vodou velký dužnatý plod, který obsahuje velké množství černých semen.
V Jižní Americe jim domorodci říkají vodní kukuřice a bývala pro ně důležitou složkou potravy. Ve sklenících bývá tato kráska jednoletá, v přírodě je rostlinou vytrvalou. Vidět ji u nás můžete hned v několika botanických zahradách.
