V moderní společnosti, která zdánlivě propojuje lidi více než kdy dříve, se rozmáhá tichý problém – hikikomori syndrom. Tento problém postihuje jednotlivce napříč kulturami a věkovými skupinami, přičemž jeho podstatou je dobrovolná sociální izolace. Co to znamená, jaké jsou příčiny a jak se dá tento stav řešit?
Co je hikikomori syndrom?
Hikikomori je termín pocházející z Japonska a lze ho volně přeložit jako „stahování se do ústraní“. Poprvé byl tento fenomén popsán na přelomu 80. a 90. let v Japonsku, kde se zpočátku považoval za kulturní specifikum. Dnes už však víme, že tento syndrom zasahuje i lidi v západních zemích, včetně Česka.
Lidé trpící hikikomori se rozhodnou (či jsou okolnostmi donuceni) zcela se stáhnout z běžného společenského života. Často přestávají chodit do školy, práce a omezují osobní kontakt i s nejbližšími. Celé dny tráví zavřeni ve svém pokoji, kde si vytvářejí „bezpečnou bublinu“. Moderní technologie, jako je internet, jim umožňují udržovat alespoň virtuální spojení se světem, což může tento stav paradoxně prohlubovat.
Odhaduje se, že hikikomori postihuje až 2 % světové populace. U mladých mužů bývá výskyt častější, ale syndrom se nevyhýbá ani ženám nebo starším lidem.
Jaké jsou příčiny tohoto problému?
Hikikomori není nemoc v tradičním smyslu slova, ale spíše komplexní psychosociální fenomén. Mezi hlavní příčiny patří:
- Společenský tlak a očekávání
Vysoké nároky na výkon, úspěch a společenské postavení, zejména v kulturách orientovaných na výsledky, mohou některé jedince přetížit. U mladých lidí to často souvisí s tlakem na školní výsledky nebo kariérní úspěch. - Psychické obtíže
Mnoho lidí trpících hikikomori má diagnózu úzkostné poruchy, deprese nebo sociální fobie. Tyto problémy mohou být jak příčinou, tak důsledkem izolace. - Rodinná dynamika
Přehnaně ochranitelské nebo naopak dysfunkční rodinné prostředí může přispět k rozvoji tohoto syndromu. Někteří rodiče navíc nedokážou situaci řešit a nevědomky svým dětem izolaci umožňují. - Moderní technologie
Internet, sociální sítě a online hry poskytují alternativu k reálnému světu, což může vést k tomu, že jedinec nevidí důvod se vracet do offline života.
Jak se hikikomori projevuje?
Syndrom hikikomori se projevuje postupnou nebo náhlou izolací od okolního světa. Mezi typické příznaky patří:
- Uzavření se v jednom prostoru: Jedinci tráví celé týdny či měsíce doma, často ani nevycházejí ven.
- Ztráta zájmu o osobní kontakty: Odmítají se setkávat s přáteli, rodinou a nenavazují nové vztahy.
- Závislost na virtuálním světě: Tráví hodiny na internetu nebo hraním her, což nahrazuje reálné aktivity.
- Nezájem o běžné povinnosti: Nechodí do práce, školy ani nepřispívají k chodu domácnosti.
Je důležité podotknout, že hikikomori nelze zaměňovat s dočasnou touhou po samotě nebo běžnou sociální únavou. Jde o dlouhodobý a hluboce zakořeněný problém, který má výrazný dopad na kvalitu života.
Jaká je cesta ven z izolace?
Léčba a podpora pro lidi trpící hikikomori musí být citlivá a individuální. Přímý nátlak nebo nepochopení situace může problém zhoršit. Hlavními kroky při řešení problému jsou:
- Porozumění a empatie
Rodina a blízcí by měli chápat, že hikikomori není „lenost“ nebo „vzdor“, ale vážný psychosociální problém. Podpora bez odsuzování je základním předpokladem zlepšení. - Psychoterapie
Práce s odborníkem může pomoci jedinci pochopit příčiny izolace a postupně překonávat strach z návratu do společnosti. Kognitivně-behaviorální terapie je jedním z osvědčených přístupů. - Postupné kroky
Místo náhlého návratu do běžného života je efektivnější postupný proces, který zahrnuje drobné aktivity mimo domov – například krátké procházky nebo návštěvu kavárny. - Komunitní podpora
V některých zemích existují podpůrné skupiny pro lidi s hikikomori, kde mohou sdílet své zkušenosti a postupně obnovovat sociální dovednosti. - Zapojení technologie smysluplně
Ačkoliv technologie může izolaci prohlubovat, může se stát i mostem k návratu do reálného světa – například formou online kurzů nebo terapeutických aplikací.
Hikikomori syndrom je vážným tématem, které ukazuje na hlubší problémy moderní společnosti. Ačkoliv statistiky mohou působit alarmujícím dojmem, je důležité si uvědomit, že řešení existuje. Klíčem je otevřený dialog, podpora a pochopení pro jedince, kteří bojují se svou vlastní izolací. Každý krok směrem ven z „bubliny“ může být začátkem nové kapitoly života.
