Separační úzkost je noční můrou nejen pro psy, ale i pro jejich majitele. Štěkání, ničení věcí nebo dokonce pokusy o útěk jsou jen některé z projevů této úzkostné poruchy. Jak separační úzkost u psů rozpoznat a co s ní dělat? Čtěte dál a zjistěte, jak pomoci svému čtyřnohému parťákovi zvládnout samotu.
Co je separační úzkost a proč vzniká?
Separační úzkost je stav, kdy pes pociťuje extrémní stres, když zůstane sám. Nejčastěji postihuje psy, kteří jsou silně fixovaní na svého majitele, prošli traumatem (např. změna domova, pobyt v útulku) nebo nebyli správně naučeni na samotu. U některých plemen se vyskytuje častěji – například u border kolií, labradorů nebo kokršpanělů, kteří jsou známí svou potřebou blízkosti k lidem.
Typické projevy separační úzkosti
Pes trpící separační úzkostí se často chová destruktivně nebo vydává hlasité zvuky. Mezi nejčastější projevy patří:
- Štěkání, vytí a kňučení – Pes hlasitě vyjadřuje svou frustraci a snaží se přivolat majitele zpět.
- Ničení věcí – Kousání bot, nábytku nebo škrábání dveří jsou časté způsoby, jak pes ventiluje svůj stres.
- Močení a kálení doma – Přestože je pes běžně čistotný, při úzkosti může vykonávat potřebu uvnitř.
- Nadměrné slinění a zrychlené dýchání – Někteří psi mohou být doslova zpocení ze stresu.
- Nechuť k jídlu – Místo klidného odpočinku pes odmítá jíst nebo pít.
- Pokusy o útěk – Pes může škrábat dveře, rozkousat klec nebo dokonce vyskočit z okna ve snaze dostat se za svým pánem.
Jak odlišit separační úzkost od nudy?
Mnoho majitelů si myslí, že jejich pes trpí separační úzkostí, ale ve skutečnosti se jen nudí. Klíčovým rozdílem je intenzita a emocionální složka chování. Nudící se pes si hraje s věcmi nebo hledá zábavu, zatímco pes s úzkostí panikaří a jeho chování je často doprovázeno známkami stresu (nadměrné slinění, zrychlený tep). Kromě toho pes s úzkostí obvykle vykazuje problémy pouze v nepřítomnosti majitele, zatímco znuděný pes se může chovat destruktivně i tehdy, když je majitel doma, ale nevěnuje mu pozornost.
Jak psovi pomoci zvládnout samotu?
Dobrá zpráva je, že separační úzkost lze zmírnit. Zde je několik účinných tipů:
- Postupné zvykání na samotu – Nechte psa samotného jen na krátkou chvíli a postupně dobu prodlužujte.
- Ignorujte odchody a návraty – Neprojevujte přehnané emoce, když odcházíte nebo se vracíte. Pomůže to psovi brát váš příchod a odchod jako normální věc.
- Zábava na dobu nepřítomnosti – K dispozici jsou speciální hračky na zabavení, jako jsou interaktivní hlavolamy nebo plněné Kongy.
- Dostatek fyzické a psychické stimulace – Dlouhá procházka před odchodem pomůže psovi unavit se a lépe relaxovat.
- Bezpečné místo – Vytvořte psovi klidný kout, kde se cítí dobře. Někteří psi mají rádi pelíšek v klidné místnosti, jiní preferují klec jako bezpečné útočiště.
- Trénink nezávislosti – Nechte psa občas odpočívat v jiné místnosti, aby se naučil být sám i v přítomnosti majitele.
Kdy je čas vyhledat odborníka?
Pokud má váš pes těžkou separační úzkost a žádná opatření nepomáhají, je na místě konzultace s odborníkem. Zkušený trenér nebo veterinární behaviorista může pomoci s cílenou terapií, která zahrnuje pozitivní posilování a desenzibilizaci. V krajních případech může veterinář doporučit i krátkodobou léčbu anxiolytiky.
Klíčem je trpělivost a důslednost
Separační úzkost není jednoduchý problém, ale se správným přístupem lze dosáhnout výrazného zlepšení. Klíčem je trpělivost, důslednost a pochopení toho, že pes se sám trápí a potřebuje naši pomoc. Pokud mu dáte čas a povedete ho správnou cestou, zvládne samotu lépe a vy si budete moci užívat spokojeného čtyřnohého parťáka.
