Neměl jsem ho řadu let.
Byl tu ještě jiný svět.
Věřte mi to, lidé mladí,
i vy, které paměť zradí!
Byl to tuze vzácný mok,
na který jsem celý rok
čekat musel. Na Vánoce,
nejednou jen jednou v roce,
totiž vidno dámy, pány
státi frontu na banány.
A po lítém klání,
po konfliktech, po čekání
měli jsme pár těchto plodů
z nedostatkového rodu.
Banán se pak jeden vzal,
na kolečka porcoval,
v mléku s cukrem utopil
v mixéru, jenž rozdrtil
banán a ten s mlékem smísil.
I mrtvého by mě vzkřísil
tento hustý sladký mok.
Ovšem dávno je ten rok
v němž měl jsem ho naposledy.
Protože se hnuly ledy.
Banány jsou, však čas není.
Koktejl upad v zapomnění.
Jednou si snad najdu čas
a okusím tento zas
symbol štěstí mého mládí.
I vy tento mějte rádi.
