Běhání se psem může být skvělým způsobem, jak posílit vzájemný vztah, zlepšit kondici a dopřát pohyb sobě i čtyřnohému parťákovi. Ne každý pes je ale pro společné běhání vhodný a začátky bývají často náročnější, než si lidé představují. Na co si dát pozor a jak začít správně?
Běhání není vhodné pro každého psa
Mnoho lidí si myslí, že každý pes automaticky miluje běh. Ve skutečnosti ale záleží na plemeni, věku, zdravotním stavu i povaze konkrétního zvířete. Zatímco aktivní plemena bývají pro delší pohyb ideální, některým psům může pravidelný běh spíše škodit.
Velkou roli hraje například velikost psa a stav jeho kloubů. Problematické bývá běhání hlavně u velmi mladých psů, kteří ještě nemají plně vyvinutý pohybový aparát. Opatrnost je potřeba také u starších psů nebo u plemen náchylných k problémům s dýcháním.
Typickým příkladem jsou brachycefalická plemena, tedy psi s krátkým čenichem. Mopslíci, francouzští buldočci nebo angličtí buldoci mohou mít při vyšší fyzické zátěži problémy s přehříváním a dýcháním.
Pokud si nejste jistí, zda je váš pes pro běhání vhodný, vyplatí se poradit s veterinářem. Ten dokáže posoudit zdravotní stav i případná rizika spojená se sportovní aktivitou.
Začínat je potřeba pomalu
Jednou z nejčastějších chyb bývá příliš rychlý start. Někteří majitelé vyrazí se psem rovnou na několik kilometrů dlouhý běh, což může vést k přetížení svalů, kloubů i celkové únavě.
Stejně jako člověk si i pes musí na pravidelnou zátěž postupně zvykat. Ideální je začít svižnější chůzí a krátkými běžeckými úseky. Délku i tempo je vhodné navyšovat postupně během několika týdnů.
Důležité je sledovat chování psa během pohybu. Varovnými signály mohou být například:
- výrazné zadýchání,
- zpomalení tempa,
- neochota pokračovat,
- kulhání,
- nebo nadměrné slinění.
Velmi důležitý je také povrch. Tvrdý asfalt může dlouhodobě zatěžovat klouby i polštářky tlapek. Pro začátečníky bývají vhodnější lesní cesty, šotolina nebo travnaté povrchy.
Správné vybavení výrazně pomůže
Pro pohodlné a bezpečné běhání je vhodné pořídit kvalitní vybavení. Klasický obojek není pro běh ideální, protože může při tahu zatěžovat krční páteř psa. Mnohem lepší volbou bývá dobře padnoucí postroj určený přímo pro běh nebo canicross. Ten rozkládá tah rovnoměrněji a bývá pro psa výrazně pohodlnější.
Praktické bývá také použití speciálního vodítka s pružnou částí a běžeckého pásu kolem pasu. Majitel tak nemá neustále zaměstnané ruce a běh je pohodlnější pro obě strany. Zapomínat by se nemělo ani na pitný režim. Především během teplých dnů je potřeba dělat pravidelné pauzy a nabídnout psovi vodu. Přehřátí může být pro psa velmi nebezpečné a někdy končí i kolapsem.
V létě je navíc vhodnější vyrážet brzy ráno nebo večer, kdy nejsou chodníky a silnice rozpálené. Horký asfalt může psovi popálit tlapky během několika minut.
Společný běh může posílit vztah
Pokud se běhání provozuje správně, může přinášet řadu výhod nejen člověku, ale i samotnému psovi. Pravidelný pohyb pomáhá udržovat kondici, podporuje psychickou pohodu a pomáhá odbourávat přebytečnou energii.
Mnoho majitelů potvrzuje, že společné sportování výrazně posílilo jejich vztah se psem. Zvíře se učí spolupracovat, lépe reagovat na povely a více se soustředit na svého člověka.
Běhání zároveň představuje zajímavou alternativu ke klasickým procházkám. Aktivnější psi díky němu bývají doma klidnější a spokojenější.
Důležité ale je myslet na to, že cílem není sportovní výkon za každou cenu. Každý pes má jiné limity, tempo i potřeby. Úspěch společného běhání proto nespočívá v počtu uběhnutých kilometrů, ale hlavně v tom, aby si pohyb užívali oba.
Zdroje:
- American Kennel Club – https://www.akc.org/expert-advice/health/train-dog-to-run-with-you/
- Blue Cross – https://www.bluecross.org.uk/advice/dog/running-with-your-dog
- PDSA – https://www.pdsa.org.uk/what-we-do/blog/how-to-get-running-with-your-dog
