Šalotka je jemnější sestra cibule, která v kuchyni ukáže svou sílu i něžnost zároveň. Naučte se ji správně využívat a zjistěte, proč ji špičkoví kuchaři nedají z ruky!
Šalotka: Co to vlastně je?
Na první pohled připomíná malou, drobnější cibuli, ovšem šalotka (Allium ascalonicum) je v gastronomii úplně samostatnou kapitolou. Botanicky spadá do stejné čeledi jako cibule a česnek, ale její chuť je podstatně jemnější, sladší a méně štiplavá. Existuje několik druhů šalotek – od fialových po zlatavé – a všechny mají jedno společné: kuchaři po celém světě je milují pro jejich schopnost obohatit pokrmy jemnou aromatickou vrstvou bez nežádoucího ostrého nádechu.
Šalotka pochází pravděpodobně z Blízkého východu, kde byla pěstována už ve starověku. Svůj název údajně získala podle města Aškelon v dnešním Izraeli. Odtud se rozšířila do Evropy, kde si našla čestné místo hlavně ve francouzské kuchyni. A není divu – když ji jednou ochutnáte v dobré omáčce nebo jako součást jemného základu jídla, její kouzlo si vás získá.
Jak šalotka chutná a čím se liší od běžné cibule?
Zatímco klasická cibule umí být výrazná, ostřejší až štiplavá, šalotka je subtilní, sladká a velmi aromatická. Její chuť se často přirovnává k něčemu mezi cibulí a česnekem, ale bez jejich drsnosti. Díky tomu je šalotka ideální tam, kde potřebujete cibulovou chuť, ale nechcete, aby byla dominantní.
Struktura šalotky je také jemnější – jednotlivé vrstvy jsou tenčí, a když ji nakrájíte nadrobno, snadno se rozpadne na malé kousky, které se při vaření krásně rozpustí a spojí s ostatními ingrediencemi. Na rozdíl od běžné cibule také obsahuje méně vody, což z ní dělá skvělou volbu pro recepty, kde potřebujete hutnější konzistenci a intenzivnější chuť bez přebytečné šťávy.
Její menší velikost a snadnější karamelizace z ní činí nenahraditelnou ingredienci při přípravě jemných omáček, salátových dresinků, nebo třeba elegantních příloh.
Nejlepší způsoby, jak šalotku v kuchyni využít
Šalotka je neuvěřitelně univerzální surovina a její využití je téměř nekonečné. Zde je několik tipů, jak ji v kuchyni skvěle využít:
1. Jemné základy na omáčky a polévky
Klasický francouzský základ, tzv. „soffritto“ nebo „mirepoix“, často zahrnuje šalotku jako klíčovou ingredienci. Jemně nasekaná a pomalu osmahnutá šalotka vytvoří perfektní aromatický základ pro krémové polévky, omáčky na těstoviny nebo dušené maso.
2. Salátové dresinky a marinády
Díky své sladkosti a jemnosti je šalotka ideální do studené kuchyně. Přidejte ji do vinaigrette nebo marinády na maso – jemně nasekaná šalotka se krásně spojí s olivovým olejem, octem, hořčicí a bylinkami a dodá vašemu salátu nebo steaku nový rozměr.
3. Pečené přílohy a karamelizace
Šalotky pečené celé ve slupce nebo na másle na pánvi jsou kulinářským zážitkem. Při pečení se cukry v šalotce přirozeně karamelizují, čímž získává nádherně sladkou chuť, která se perfektně hodí k masu, rybám i zelenině.
4. Delikatesní doplněk k pokrmům
Chcete-li dodat svému pokrmu nádech luxusu, zkuste šalotku nakládanou v octě jako přílohu ke steaku, paštikám nebo sýrovým mísám. Její jemně nakyslá chuť skvěle kontrastuje s mastnějšími pokrmy a přidá jídlu eleganci.
Tipy na nákup, skladování a přípravu šalotky
Když vybíráte šalotky v obchodě, hledejte pevné kousky bez známek klíčení, skvrn nebo měkkých míst. Slupka by měla být suchá a papírovitá. Ideální šalotka je kompaktní a těžká na svou velikost.
Skladujte je podobně jako cibuli – na suchém, tmavém a dobře větraném místě. V lednici je nedoporučujeme uchovávat (pokud už jsou rozkrojené, tak ano, ale vždy zabalené v potravinářské fólii nebo v uzavíratelné nádobě). Při správném skladování vydrží šalotky i několik měsíců.
Před použitím šalotku oloupejte a případně odřízněte kořenové části. Následné krájení je trochu jemnější práce než u cibule – šalotka se ráda rozpadá na jednotlivé segmenty. Pokud ji krájíte najemno, pracujte opatrně a ostrým nožem, aby struktura zůstala co nejpěknější.
A malý tip na závěr: Pokud se bojíte přílišné štiplavosti při konzumaci syrové šalotky (například v salátech), krátce ji ponořte do ledové vody. Získá tím ještě jemnější chuť a křupavou strukturu.
