Až třetina obyvatel Česka zažívá příznaky úzkosti, deprese nebo dlouhodobého stresu. Přesto se o těchto tématech stále mluví jen potichu, obklopených předsudky a mýty. Mnoho lidí si stále myslí, že „stačí se přestat stresovat“ nebo že „chlapi přece úzkosti nemají“. Jenže právě tyto mylné představy brání tomu, aby lidé hledali pomoc včas a své potíže si přiznali.
Úzkost je stav, který může zásadně ovlivnit každodenní život – narušuje spánek, koncentraci, mezilidské vztahy i celkové fungování. Zanechává stopy nejen na psychice, ale i na tělesném zdraví. Přesto ji řada lidí podceňuje a odkládá řešení na neurčito. Pojďme se podívat na pět nejrozšířenějších mýtů, které s úzkostí souvisejí.
Mýtus 1: Stačí myslet pozitivně a všechno bude v pohodě
Možná jste už někdy slyšeli rady typu „nestresuj se“, „vždyť o nic nejde“ nebo „mysli pozitivně“. Jenže taková slova lidem s úzkostmi často vůbec nepomáhají – naopak jim mohou připadat, že jejich problém není brán vážně. Úzkost totiž není jen „špatná nálada“, kterou lze setřást jedním pozitivním myšlením.
Úzkost se projevuje pocitem vnitřního napětí, nepohody či ohrožení. Někdy je to jen lehký neklid, jindy se přidá bušení srdce, potíže s dechem, zhoršená koncentrace nebo třeba trávicí obtíže. Podle psychiatra MUDr. Kryštofa Kantora není pozitivní myšlení při silnějších úzkostech dostačující. Úzkost je biologicky podmíněný stav, který má upozornit na možné nebezpečí – a říct si, že „to bude dobrý“, obvykle nestačí.
Pomáhá spíš zaměřit se na konkrétní problémy, které úzkost spouštějí, zkoumat své myšlenkové vzorce a naučit se s nimi pracovat. Techniky jako mindfulness, soustředění pozornosti nebo kognitivně-behaviorální terapie mohou přinést skutečné výsledky. A někdy je prostě nejlepší nechat si poradit od odborníka.
Mýtus 2: Úzkost je ženská záležitost, chlapi to přece zvládnou
Stále přežívá představa, že muž by měl být hlavně silný, racionální a bez emocí. Jenže psychické potíže si nevybírají podle pohlaví. Úzkostí trpí muži stejně často jako ženy – rozdíl je v tom, jak ji prožívají a jak (ne)hledají pomoc.
U mužů se úzkost může projevit jinak než u žen. Místo smutku a slz spíš přijde podrážděnost, výbuchy vzteku nebo uzavřenost. Mnozí se snaží vše zvládnout sami, protože si přiznat problém je pro ně otázkou hrdosti. Jenže tím se situace často jen zhorší – pomoc vyhledají až ve chvíli, kdy už tělo vypoví službu nebo dojde k vážnému životnímu zvratu, třeba rozchodu nebo pracovním problémům.
Mýtus 3: Poznal bych přece, kdybych měl úzkost
Další rozšířený omyl spočívá v představě, že úzkost je vždy zjevná – člověk je nervózní, bledý, třese se a nemůže popadnout dech. Realita ale bývá mnohem nenápadnější. Úzkost se často skrývá za tělesnými symptomy, které se dají snadno zaměnit s jinými zdravotními problémy.
Jak vysvětluje MUDr. Kantor, úzkost aktivuje tělesné mechanismy určené pro přežití – zrychlený tep, napětí ve svalech, zažívací potíže nebo časté močení. Mnoho lidí proto opakovaně navštěvuje lékaře a hledá fyzickou příčinu, místo aby si připustili, že za tím může být psychika. Problém je v tom, že ne každý si dokáže spojit své emoce s tělesnými projevy. Výsledkem jsou psychosomatické potíže – tělo mluví za duši.
Mýtus 4: Úzkost je vlastně užitečná, chrání nás před nebezpečím
Je pravda, že v určité míře má úzkost své místo – stejně jako strach. Obě emoce nás mají chránit a připravit na možná nebezpečí. Rozdíl je v tom, že strach je obvykle reakcí na konkrétní hrozbu (například na útok nebo nehodu), zatímco úzkost vychází z obecných, často neurčitých obav z budoucnosti.
Přiměřená úzkost nás může motivovat – připravit se na zkoušku, zkontrolovat si doklady před cestou. Pokud ale přeroste do nadměrného nebo chronického stavu, začne škodit. Tělo se dostává do permanentního stresu, mysl reaguje, jako by byla v ohrožení života. A to se odrazí na zdraví – fyzickém i psychickém. Pokud se úzkost stává běžnou součástí každodenního života, je třeba ji řešit.
Mýtus 5: Terapie je jen pro slabochy, co si neumí poradit sami
Snad největší předsudek je ten, že do terapie chodí jen „slabí“ lidé. Jenže duševní zdraví je stejně důležité jako to fyzické – a tak, jako chodíme k zubaři nebo si zajdeme zacvičit, můžeme se obrátit i na psychologa nebo terapeuta.
Statistiky říkají, že až dvě třetiny lidí, kteří by z odborné pomoci profitovali, ji nikdy nevyhledají. Přitom terapie dnes není žádné stigma – je to běžný nástroj duševní hygieny. A rozhodně není nutné čekat, až se úzkost rozvine do podoby vážné poruchy. Mnoho lidí dnes volí online terapii, která je pohodlná, dostupná a diskrétní.
„Včasná pomoc může zabránit rozvoji závažnějších psychických potíží. Odborník vám pomůže pochopit příčiny úzkosti a nabídne nástroje, jak ji zvládat,“ vysvětluje MUDr. Kantor. Za velmi účinnou metodu považuje kognitivně-behaviorální terapii, která pomáhá rozpoznat škodlivé myšlenkové vzorce a naučit se s nimi pracovat.
